Co je objektivismus?

Objetivismus je komplexní filosofie americké myslitelky Ayn Rand (1905-1982), jejímž základem je důraz na racionalitu, individuální svobodu, osobní odpovědnost a etiku racionálního egoismu. Z těchto principů pak vychází podpora kapitalismu a omezené role státu. Níže se se o této filosofii dozvíte víc, ale pro komplexnější představení se podívejte na můj text, který vyšel na webu Mises.cz

Objektivismus ve svém základu vychází z poznání, že realita objektivně existuje nezávisle na našem vědomí. Člověk je pak nadán rozumem a svobodnou vůlí, přičemž má možnost svět kolem sebe rozumem zkoumat. Toto rozumové zkoumání a rozhodování však není automatické, podléhá právě svobodě volby jednotlivce.

Každý člověk může svobodně činit rozhodnutí, včetně toho, zda bude jednat racionálně. Objektivismus přitom cení ta rozhodnutí, která jsou racionální, tedy činěna za využití rozumového zkoumání reality a logiky. Základní racionální volbou je přitom příjmout vlastní život jako ústřední hodnotu, od níž se odvozují ostatní morální principy. Životem však není míněno pouhé biologické přežití a uspokojování okamžitých potřeb, ale morální důraz na dlouhodobé racionální cíle a seberealizaci. Zároveň platí, že každý má nést pozitivní i negativní důsledky svých činů, za které je morálně odpovědný.

Objektivismus zavádí do etiky inovativní koncept racionálního egoismu, který se staví do opozice vůči klasickému pojetí morálky postavenému na altruismu, tedy obětování jednotlivce ve prospěch jiných lidí. Objektivismus odmítá obětování jednoho zájmům ostatních, naopak zdůrazňuje právo každého člověka na život, svobodu, majetek a seberealizaci. Egoismus pak spočívá v tom, že každý má racionálně usilovat o svůj vlastní život a štěstí, ovšem morálně tak, že při tom respektuje práva druhých. Egoismus v objektivismu není právem silnějšího, ale právem na svobodnou tvůrčí činnost, která je s ostatními sdílena  na základě dobrovolné výměny hodnot a vzájemného respektu. Z tohoto hlediska pak objektivismus propaguje kapitalismus nejen jako efektivní ekonomický systém, ale hlavně jako morální společenský systém, který jako jediný umožňuje plnohodnotnou svobodnou seberealizaci.

Z výše popsaného vyplývá, že objektivismus vnímá člověka jako tvořivého a společenského, přičemž odmítá izolacionismus i anarchismus. Uznává, že společnost potřebuje nějaká obecná pravidla, aby bylo možné zajistit ochranu lidských práv, proto přijímá politickou a morální legitimitu existence státu, ale s důrazem na to, aby to byl stát důsledně omezený, který nebude zneužit k omezování práv a svobod. Stát má existovat proto, aby zajišťoval svým občanům bezpečí a spravedlnost, avšak nemá být zbytečně regulující a redistributivní, zvláště ne ve snaze kolektivisticky prosazovat hmotné zabezpečení. Nutno zmínit, že objektivismus se staví proti normativnímu sociálnímu státu, který nedobrovolně přerozděluje majetky svých občanů, ale nestojí proti doborovolné soukromé charitě, není proto antisociální, jak je mu někdy vyčítáno.