Proč jsem proti plošnému zákazu mobilů a sociálních sítí dětem?

Jedním z velkých témat, se kterými přišla Babišova vláda je plošný zákaz mobilů ve školách, a také plošný zákaz sociálních sítí pro mladé lidi. Níže se dozvíte, proč mám s oběma návrhy problém, a jaký postup by byl za mě vhodnější.

V obou případech je můj základní problém totožný. Nemyslím si, že by měl stát postupovat takto paternalisticky a zákonem regulovat využívání mobilů a sociálních sítí mladými. Jako otec si dobře uvědomuji rizika obou technologií, ale zároveň si jako mladý člověk, který zažil nástup Facebooku a dalších digitálních platforem, nemyslím, že řešením je pouhý zákaz.

Co se týče mobilů ve školách, tak role státu je podle mě vytvořit takové podmínky, aby se školy, respektive vyučující, mohli závazně domlouvat s rodiči na jasných pravidlech pro používání mobilních telefonů či jiných technologií. Právě školy a rodiny by měly primárně nést odpovědnost za osvětu, která mladé lidi seznámí s možnostmi i riziky využití moderních technologií. Rodiče s vyučujícími by pak společně měli utvářet konsenzus, jak a kdy je možné telefony ve školách používat. Je přeci potřeba  přemýšlet i o tom, jak lze smysluplně a efektivně zapojit moderní technologie do výuky, aby mladí lidé získali potřebné praktické dovednosti, které jim ulehčí život. A to se netýká jen mobilních telefonů, ale třeba i tématu umělé inteligence. 

Samozřejmě není vhodné, aby mladí trávili hodiny svého času přikovaní k obrazovkám telefonů a tabletů, ovšem tento problém se dnes netýká jen mladých a tupé zákazy nejsou řešení. Je potřeba více mluvit o konkrétních problémech a nastavovat rozumný rámec, jehož logiku pochopí a akceptují všichni zúčastnění.

Plošný zákaz sociálních sítí je pak ještě více invazivní krok, kdy stát dle mého názoru nepatřičně zasahuje do sféry vyhrazené rodině. Zažil jsem svět bez sociálních sítí i jejich nástup, přičemž nevěřím tomu, že lze zákonem zajistit takové dětství, jaké jsem zažil já. Zároveň si myslím, že vztah dětí k sociálním sítím je téma, které je do značné míry řešitelné osvětou ve školách a rozumně nastavenými mantinely v rodině. 

Tím neříkám, že sociální sítě nejsou potenciálně nebezpečné, naopak jsem přesvědčen, že skrývají celou řadu zásadních problémů. Jejich dopad je však celospolečenský a nelze jej smést ze stolu zákazem pro jednu skupinu obyvatel. Takový přístup jednak přehlíží širší kontext, jednak je dle mého názoru diskriminační vůči jedné věkové skupině, a zároveň se jedná o významný státní zásah do života jednotlivce. Pokud se má v tomto ohledu cíleně pracovat s mládeží, tak je to za mě rozhodně formou osvěty a vzdělávání. Bohužel téma mediální gramotnosti je jedno z těch, o kterých se roky mluví, avšak v praxi jsme se systematických změn zatím nedočkali.