Jsem Kroměřížan, proto kandiduji

Kroměříž není jen město, ve kterém žiji. Je to místo, kde jsem se narodil, vyrostl a kde mám svou rodinu. Jako otec malého dítěte dobře vím, jak důležité je, aby byl veřejný prostor bezpečným a příjemným místem pro život. A jako člověk s profesními zkušenostmi v oblasti bezpečnosti zároveň vím, že řadu věcí lze zlepšit. Všímám si například toho, že některé kroměřížské parky a dětská hřiště už nejsou vždy tak čistá a přívětivá místa, jak si je pamatuji ze svého dětství.

Přál bych si, aby i dnešní rodiče měli jistotu, že mohou své děti bez obav pustit ven. Právě proto je bezpečnost veřejného prostoru mým hlavním tématem. Nechci přitom slibovat nesplnitelné cíle. Mám jasnou představu o tom, co je realistické a rozumné. Je třeba posílit městskou policii tak, aby mohla být pohotově přítomna tam, kde je to potřeba. S tím souvisí i revize fungování kamerového systému. Stejně důležitá je ale prevence – více odpadkových košů, dostupnější veřejné toalety nebo rychlý úklid nejcitlivějších míst ve městě.

Hezkými slovy ale nic nezměním. Celý život razím heslo, že pokud člověk chce něco dokázat, musí pro to také něco udělat. Proto jsem se rozhodl kandidovat v komunálních volbách.

V Kroměříži jsem prožil celé dětství i mládí. Navštěvoval jsem Gymnázium Kroměříž a právě tam jsem se začal angažovat ve studentské samosprávě. Už tehdy jsem chtěl pomáhat zlepšovat věci kolem sebe a měnit dobré nápady ve skutečnost. Po maturitě jsem ale odešel sbírat zkušenosti.

Vystudoval jsem Univerzitu Karlovu a v Praze jsem získal pozici bezpečnostního analytika ve státní správě. Několik let jsem tam žil, pracoval a spolu s manželkou vychovával našeho syna. Přesto jsme se vždy rádi vraceli na Moravu, kde máme většinu rodiny. Postupem času jsme si uvědomili, že právě Kroměříž je místem, které považujeme za svůj skutečný domov. Rozhodli jsme se proto vrátit.

Podařilo se mi najít zaměstnání blíže domovu, stále v oboru, kterému se profesně věnuji. Díky tomu mohu být opět plnohodnotnou součástí života našeho města. Po návratu jsem se zapojil do života školy, kterou navštěvuje můj syn, a dnes jsem mimo jiné zástupcem jeho třídy ve Sdružení přátel školy. Vrátil jsem se přitom s praktickými zkušenostmi, které chci nabídnout i svému městu.

Můj vstup do komunální politiky tak není nahodilým rozhodnutím. Je pokračováním cesty, na kterou jsem se vydal už před lety. Je návratem domů.